Ergonomie

Slovo ergonomie pochází z řečtiny a je složené ze dvou slov (ergon = práce, nomos = jméno, zákon, pravidlo) a znamená nauku o práci. Poprvé termín použil W. Jastrzebowski v r. 1857. Slovo nauka je staré a ve slovesném tvaru má význam dostávat a dávat naučení, poučení, učením a cvičením někomu vštípit vědomosti a dovednosti; z toho byl odvozen význam slova: obor, odvětví, věda. Takže věda tvoří samostatnou kulturní instituci pro:

  1. poznávání (vnímání, výběr a sdružování faktů, představ a významů);
  2. popis objektivní reality, která existuje nezávisle na nás;
  3. teoretické činnosti, jako formulace poznatků v pojmech, hypotézách, teoriích a zákonech, jež vysvětlují daný jev, včetně předpovědi jak se daný jev bude či nebude vyvíjet, které podmiňují jeho praktické uplatnění;
  4. přetváření světa člověkem.

V teorii poznání stále více sílí hledání kvality života (cíl filosofické antropologie). Psychologové ji nacházejí ve štěstí a radosti; ekonomové v blahobytu a životní úrovni; sociologové v obsahu pojmů prospěšnost, péče a spokojenost; lékaři ji nacházejí ve zdraví a zvládání nemoci. Ergonomové nalézají kvalitu života v užitku z práce. Práce je účelná lidská činnost, při níž se vynakládá úsilí na zamýšlenou změnu pracovního předmětu a získává se z ní jak výtvor, jako produkt uspokojení potřeby, tak výdělek, jako zdroj obživy. Dnes se může zdát, že „pracuje“ stroj a člověk ho jen obsluhuje, ale člověk nadále zůstává subjektem vlastní práce (osobní uspokojení a podněty k tvořivosti a odpovědnosti), práce totiž slouží k uskutečnění jeho lidství!

Definice ergonomie

Podle Mezinárodní ergonomické asociace (IEA) z roku 2000 zní:

Ergonomie je vědecká disciplina založena na porozumění interakcí člověka a dalších složek v systému. Aplikací vhodných metod, teorie i dat zlepšuje lidské zdraví, pohodu i výkonnost. Přispívá k řešení designu a hodnocení práce, úkolů, produktů, prostředí a systémů, aby byly kompatibilní s potřebami, schopnostmi a výkonnostním omezením lidí. Ergonomie je tedy systémově orientovaná disciplina, která prakticky pokrývá všechny aspekty lidské činnosti. V rámci holistického (celostního) přístupu zahrnuje faktory fyzické, kognitivní, sociální, organizační, prostředí a další relevantní faktory.

Podle Mezinárodního úřadu práce (ILO):

Polidštění práce, dosažení vyšší úrovně adaptace mezi člověkem a jeho prací z humanitního (zdravotního) i z ekonomického hlediska (produktivita práce). Dle autorů je předmětem ergonomie studium interakcí v převáženě pracovních systémech, odhalení jejich vzájemných vazeb a účinků, a vytváření souborů opatření technického, organizačního a personálního typu, jako je uplatnění příslušných poznatků v konstrukci pracovních prostředků, ve vybavení a uspořádání pracovních míst, ve vytvoření zdravého pracovního prostředí, ve vytvoření vhodného režimu a organizace práce a v přípravě ke způsobilosti člověka pro předpokládanou práci apod.

Vývoj ergonomie (zkráceně)

0. Období před-ergonomické, empiricko-zkušenostní období, od výroby nástrojů k začátku hromadné výroby řemeslné výroby, pomoci byly osobní zkušenosti, jež měly charakter jednotlivých praktických faktů, poznatků, zkušeností.

1. Ochranná fáze vývoje ergonomie (2. polovina 19. stol.) předmětem bádání byla práce (zlepšit ochranu zdraví a výkonnost). Přístup byl monodisciplinární.

2. Technicistní fáze vývoje ergonomie (1900-1945) předmětem bádání bylo technické řešení za účelem zvýšit efektivitu práce (např. zavedení pásové výroby), zkoumání další možnosti zvýšit efektivitu práce (výkon / únava, časová analýza a syntéza pracovních pohybů, změna typu vedení) a účinněji blokovat negativní vliv faktorů pracovního prostředí. Přístup byl interdisciplinární.

3. Produkční fáze vývoje ergonomie (1945-1980) - předmětem, cílem zkoumání bylo odstranit senzomotorické omezení člověka a zvýšit výkonnost člověka (měření motorických a mentálních funkcí). Přístup byl multidisciplinární v předsystémovém celku „člověk – stroj – prostředí“.

4. V současné humanizační fázi vývoje ergonomie (1980-dosud) je cílem zkoumání systém člověka při práci a člověka jako uživatele (zavádění participativních ergonomických zásahů) a vzdělání a osvěta populace pro výběr zboží. Základním přístupem je systémová analýza a syntéza.

Základem pracovního systému je tedy člověk při práci. Systémový přístup je formou celostního poznávání objektivní reality světa tam, kde již není možné poznávání jedním člověkem a jednou vědou (systematičnost versus chaos). Při popisu systému se napřed vysvětluje cíl, chování a vazby celku na okolí, pak následuje systémová analýza, tj. rozklad systému či zúčastněných subsystémů na komponenty a jednotlivé části. Dále se hledají struktury, tj. popisují se prvky a vymezí se jejich definice. Odhalují se mezi nimi funkční vztahy. Systém nejde chápat jen jako složení struktur a souhrn vlastností, především v něm jde o vzájemnou interakci jeho složek.

Na konci šetření má probíhat systémová syntéza, tj. popis a vysvětlení z hlediska zapojení zkoumaného systému v celku nadřazeného systému. Systémový přístup měl v ergonomii zajistit nejen pouhý popis funkčních vztahů mezi jednotlivými faktory a strukturou jejich analýzou, ale také vysvětlit poznatky a integrovat je do nové kvality poznání systému za pomoci syntézy. K poznání objektu nebo jevu v systému slouží syntéza, která podává vysvětlení dynamiky jevu ze vzájemných vztahů částí, z jejich míst a funkcí v celku. Je tedy nutné odstoupit ze zkoumaného systému na jeho vyšší hierarchickou úroveň, abychom poznali kontext zkoumaného systému a abychom na základě změn v něm odhalili změny v hierarchicky nadřazeném systému. Je totiž nepopiratelnou pravdou, že každá změna struktury ve zkoumaném systému vyvolá dynamickou změnu funkčních vztahů, dojde k vychýlení původní funkční rovnováhy. Po určité době se uvnitř systému ustaví nová dynamická rovnováha (s výchylkami kolem normálu), která interakčně ovlivňuje chování nadřazeného suprasystému.

V metodických postupech nejde při užití analýzy a syntézy jen o získání nových poznatků, ale i o metody výkladu poznatků. Systémová analýza a syntéza provádí operační rozkládání celku na části a opětné logické skládání částí do celku. Je to v tomto stádiu lidského poznání nejdůležitější myšlenkový proces s použitím abstrakce a zobecnění, jež vede od složitého k jednoduchému a od mnohosti k jednotě,

Grafické znázornění ergonomického systému

Grafické znázornění ergonomického systému

Jelikož složitost některých jevů je již tak veliká, byla jejich poznatelnost umožněna pouze celým systémem věd, vznikl multidisciplinární (víceoborový) přístup, kterým byly na západě v letech 1964-1983 zkoumány vzájemné interakce, tj. vliv více faktorů na člověka a naopak antropogenních vlivů člověka (jedinec, populace, společnost) na prostředí, a to jako mozaiku souboru poznatků dosud nespojených do vyššího celku. Později, po r. 1985 dokonce vznikl transdisciplinárním přístup, který zkoumá holisticko / redukcionistickou metodologií poměrně složité útvary s mnoha prvky vzájemně integrovanými pomocí pozitivních i negativních interakcí (WOLAŃSKI, 1990).

Ergonomie využívá poznatků řady zúčastněných vědních disciplin, jako typická aplikační věda o složitém jsoucnu, jakým systém člověka při práci bezpochyby je. Aby ergonomie zvládla množství nově vznikajících praktických i teoretických poznatků, došla při řešení složitých, multifaktoriálních pracovních situací k multidisciplinárnímu systémovému přístupu. Prezentuji zde originální model mnohooborové ergonomie.

Grafické znázornění mnohooborové ergonomie

Grafické znázornění mnohooborové ergonomie

Postup ergonoma při řešení problémové situace se dá rozdělit do několika kroků:


PUBLIKACE Z ERGONOMIE

1. Šedivý, V.: Hloubkové rozměry obličeje /ke konstrukci ochranné obličejové masky/. Diplomová práce kat. antrop. PřF UK, Praha, 58 s., 1971.
2. Šedivý, V.: Ergonomické rozměry české školní mládeže pro potřeby průmyslu. Kandidátská disertační práce Pedagog. fak. UK, Praha, 221 s., 1976.
3. Šedivý, V.: Pohled ergonoma na ženy při manipulaci s materiálem. Sborník semináře Žena v manipulaci s materiálem, s. 18-27, Praha, 1978.
4. Šedivý, V.: Co je ergonomie a jak může pomoci výrobnímu družstevnictví. Práce družstev invalidů XI., č. 3, s. 41-47, Praha, 1978.
5. Šedivý, V.: Ergonomie a její integrovaná součást antropologie. Sborník symposia Koncepce ergonomie, s. 58-65, ČSVTS, sekce racionalizace práce, Praha, 1978.
6. Šedivý, V.: Ergonomie in der Invalidengenossenschaften. Referát na III. mezinár. konferenci o ergonomii států RVHP, Budapest, 1978.
7. Šedivý, V.: Poznatky z III. mezinárodní konference o ergonomii států RVHP. Práce družstev invalidů XII., č. 1, s. 46-53, Praha, 1979.
8. Šedivý, V.: Antropometrické metody v ergonomii. Referát v sekci ergonomie komise vědeckého řízení ČSVTS, Praha, 1980.
9. Košťál, J. a kol.: Ekonomika a racionalisace práce v průmyslových chovech skotu (dojnice), hodnocení experimentálních stájí Zadní Chodov, Svobodné Heřmanice a Lukov Dvor a zavádění racionálních režimů organisace práce. Závěrečná zpráva ÚRŘP, Praha, 1982.
10. Podrabský, J., Kněžínek, J., Šedivý, V.: Stacionární či mobilní krmnou linku? Pracovní pohoda zvyšuje produktivitu práce. Hospodářský zpravodaj ZN, č. 15, s. 6-7, 1982.
11. Podrabský, J., Kněžínek, J., Šedivý, V.: Stáje se stacionární krmnou linkou - ergonomické hodnocení velkokapacitních objektů. Hospodářský zpravodaj ZN, č. 16, s. 5-6, 1982.
12. Šedivý, V.: The Application of Anthropometry in Designing the Milking Equipment. Referát na 4. mezinár. konferenci o ergonomii v zemědělství a lesnictví, Budapest, 1983.
13. Košťál, J. a kol.: Ekonomika a racionalisace práce v průmyslových chovech skotu (odchov jalovic), hodnocení experimentální stáje Lánov a zavádění racionálních režimů organisace práce. Závěr. zpráva ÚRŘP, Praha, 1983.
14. Košťál, J. a kol.: Ekonomika a racionalisace práce v průmyslových chovech skotu (odchov telat), hodnocení experimentálních stájí Milotice, Klasov, Panholec a zavádění racionálních režimů organisace práce. Závěr. zpráva ÚRŘP, Praha, 1983.
15. Košťál, J. a kol.: Ekonomika a racionalisace práce v průmyslových chovech skotu (výkrm býků), hodnocení experimentálních stájí Dunajská Streda, Dolný Kubín, Pohronský Ruskov z hlediska ergonomických disciplin. Závěr. zpráva ÚRŘP, Praha, 1983.
16. Šedivý, V., Staněk, I., Plíšková, J.: Ergonomické hodnocení velkoskladu ovoce v Libčanech. Prac. zpráva ÚRŘP, Praha, 1984.
17. Šedivý, V., Košťál, J., Plíšková, J.: Ergonomické hodnocení dojicího zařízení ZD 3-010. Referát na V. mezinár. konferenci o ergonomii států RVHP, Praha, 1984.
18. Touš, Z. a kol.: Vyhodnocení experimentální odchovny mladého skotu v Radimi. Prac. zpráva ÚRŘP, Praha, 1985.
19. Šedivý, V. a kol.: Ekonomika a racionalisace v průmyslových chovech skotu (výkrm býků) - vyhodnocení stájí z hlediska ergonomických disciplin. Závěr. zpráva ÚRŘP, Praha, 1985.
20. Lazecký, P. a kol.: Produktivita a racionalisace práce ve výkrmně Pohronský Ruskov. Prac. zpráva ÚRŘP, Praha, 1986.
21. Kraus, J. a kol.: Produktivita a racionalisace práce ve VKK Šafárikovo. Prac. zpráva ÚRŘP, Praha, 1986.
22. Kraus, J. a kol.: Produktivita a racionalisace práce ve VKK Lukov Dvor. Prac. zpráva ÚRŘP, Praha, 1986.
23. Šedivý, V.: Ergonomie jako prostředek aktivisace lidského faktoru. Prac. zpráva VÚE ZPoK, Praha, 1987.
24. Šedivý, V.: Antropologická standardisace školních židlí a stolků v ČSSR. Referát mezinárodního symposia Školní a universitní hygieny a medicíny, Praha, 1987.
25. Šedivý, V.: Poznatky ergonomie: Odpovídají dojicí zařízení rozměrům naší populace? Ekonomika poĺnohospodárstva č. 38, s. 7-11, 1987.
26. Šedivý, V.: New Design of School Chair and Table according to the Anthropological Standardization - Types of Body Carrages, Deviations and Defects. Poster na mezinárodního symposiu Školní a universitní hygieny a medicíny, Praha, 1987.
27. Šedivý, V.: Ergonomické rozměry gerontů z pražských domovů důchodců. Referát V. symposia Antrop. dny, Stará Turá, 1987.
28. Šedivý, V.: Hodnocení vybraných dojicích zařízení, užívaných v ČSSR, z hlediska prostorového vyhovování pracovní obsluze. Sborník aktivu Uplatnění ergonomie v ZpoK, s. 73-79, Praha: ÚRŘP, 1987.
29. Pavlíčková, H., Šedivý, V.: Kvalifikovaný výběr pracovníků pro pracovní funkce v zemědělství. Zemědělská ekonomika, roč. 34, č. 11, s. 871-878, 1988.
30. Šedivý, V.: Praktické využití nehomogenních antropometrických dat na příkladě typových standardů školních židlí a stolků. Antropometrický atlas KRB-IHE, Praha, 1988.
31. Šedivý, V.: Vliv fyzické zátěže na kategorisaci pracovišť a choroby z povolání u ošetřovatelů živočišné výroby. Sborník ZP ČSVTS VÚE ZPoK, Praha, 1989.
32. Pavlíčková, H.: Ověření soustavy kritérií pro výběr uchazečů pro profesi chovatel koní - jezdec. Závěr. zpráva VÚE ZPoK, Praha, 1989.
33. Šedivý, V. a kol.: Kategorisace vybraných zemědělských pracovišť podle komplexních ergonomických kritérií. Závěr. zpráva VÚE ZPoK, Praha, 1989.
34. Šedivý, V.: Rizika práce v ZPoK (komentář k pracovním úrazům, rizikovým pracovištím a chorobám z povolání). Prac. zpráva VÚE ZPoK, Praha, 1990.
35. Šedivý, V.: Rizika práce v ZPoK (komentář k pracovním úrazům, rizikovým pracovištím a chorobám z povolání). Prac. zpráva VÚE ZPoK, Praha, 1990.
36. Šedivý, V.: Návrh programu zaměstnanosti tělesně postižených v resortu zemědělství. Prac. zpráva ČIAE, Praha, 1991.
37. Košťál, J., Šedivý, V., Otáhal, S., Staněk, I.: Kvalita norem a zátěžové faktory organismu. Zborník konferencie Kvantifikácia pracovného výkonu človeka, s. 18-24, Dům techniky, Bratislava, 1991.
38. Košťál, J., Šedivý, V.: Koncepce péče o zdravotně postižené pracovníky v resortu MZe ČR. Pracov. Zpráva pro personál. odb. MZe ČR, Praha, 1992.
39. Šedivý, V.: Nároky práce a pracovního prostředí v APK a platová disparita vůči jiným odvětvím národního hospodářství. Prac. zpráva ČIAE, Praha, 1992.
40. Šedivý, V.: Příklady řešení ergonomických problémů za použití antropologických aplikací. Sborník semináře Člověk a technika očima ergonoma, s. 43-46, Brno: VŠZ PEF Ústav sociol. řízení a psych. práce, 1993.
41. Šedivý, V., Kohout, V.: Ergonomie (cvičení). Skriptum FLD MZLU, 102 s., Brno, 1995. (ISBN 80-7157-182-2)
42. Šedivý, V.: Ergonomické posouzení jednomužné motorové pily s přípravkem dálkového ovládání proti vibracím při hlavním řezu. Prac. zpráva pro MZe ČR, 21 s., Praha, 1996.
43. Šedivý, V.: Ergonomické posouzení jednomužné motorové pily s přípravkem dálkového ovládání proti vibracím při hlavním řezu. Referát na X. symposiu Antrop. dny, Liblice, 1996.
44. Šedivý, V.: Transdisciplinární výuka ergonomie. Zborník seminára kat. antrop. PrF KU s medzinár. účasťou, s. 25, Bratislava, 1997.
45. Šedivý, V.: Ergonomické posouzení JMP s dálkovým ovládáním. Sborník mezinár. sem. "Lesnická a dřev. technika, výuka a výzkum", s. 103-108, Křtiny, 1997. (ISBN 80-7157-266-7)
46. Šedivý, V.: Phase of Humanization in Ergonomical Education. In: From Experience to Inovation, Proceedings of 13 Triennial Congress of IEA, vol. 7, p. 45-47, Tampere, 1997. (ISBN 951-802-197-X)
47. Šedivý, V.: Anthropology as a Part of Ergonomics. In: The Present and Future of Ergonomics, (eds.) L.M.Pacholski, J.S. Marcinkowski: Labour Protection and Work Safety Education., p. 111-114, IME Poznan University of Technology, Poznan, 1998. (ISBN 83-906191-2-1)
48. Šedivý, V., Bolf, D.: Posouzení pracovní úrazovosti u dvou akciových společností ze střední Moravy v letech 1992-96. Referát na symposiu Pracovné úrazy a choroby z povolania v lesnom hospodárstve, 3 s., FET TU Zvolen, 1999.
49. Šedivý, V.: Antropologie a ergonomie. Sborník referátů XI. antrop. dnů ve Zlíně Současné poslání antropologie, str.19-24, Olomouc, PedF Univerzita Palackého, 1999. (ISBN 80-7067-980-8)
50. Šedivý, V.: Trojdimenzionální měření lidského těla (pro ergonomické hodnocení pracovních poloh). Referát na Pachnerových dnech, 8 s., KHS, Rožnov pod Radhoštěm, 1999.
51. Šedivý, V.: Možnosti trojdimenzionálního měření lidského těla (pro potřeby ergonomického konstruování pracovišť). Zborník referátov z antropologických dní s medzinárodnou účasťou, s. 164-166, Slovenská antropologická spoločnosť pri SAV, Bratislava, 2000. (ISBN 80-227-1368-6)
52. Šedivý, V.: Relation of Ergonomy to Ecology: Is the Technology Considerate to Man also Considerate to the Environment? Proceedings of Internat. Conference Forest and Wood Technology vs. Environment, p.367-371, FLD MZLU, Brno, 2000. (ISBN 80-7157-471-6)
53. Šedivý, V., Vyskot, I.: Vliv porostu na oběhové funkce. Referát symposia prof. V. Fettera, Praha, 2001.
54. Pernica, M., Šedivý, V.: Vliv pracovní polohy při zalesňování na vnímání svalových bolestí. Lesnická práce, roč. 80, č. 8, s. 354-356, 2001 (ISSN 0322-9254).
55. Šedivý, V., Klaus, T., Škraňka, I.: Síly českých mužů. A. Suchomel, R. Antoš (eds.): Sborník příspěvků konference Physical Education and Sport 2002, s. 259-262, Technická univ., Liberec, 2002. (ISBN 80-7083-649-0)
56. Šedivý, V.: Výuka ergonomie na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně jako systému člověka při práci. Sborník antrop. konference s mezinár. účastí Vědy o člověku na prahu 3. tisíciletí, s. 139-144, Univ. Palackého, Olomouc, 2002. (ISBN 80-244-0596-2)
57. Šedivý, V., Pernica, M.: Do Workers Operating New Technologies Considerate to the Environment, Fulfil Adequate Requirements? Proceedings of 2nd International Scentific Conference Forest and wood-processing technology and the environment, p. 417-427, Mendel University, Brno, 2003. (80-7157-665-4)
58. Šedivý, V., Pernica, M.: Social Perception in Forestry Workers on New Style Managing in Forests. Anale I.C.A.S., Seria 1, Vol. 46, p. 257-265, Bucharest, 2003 (ISSN 1583-2023)
59. Šedivý, V.: May Operators of Forestry Machines Work according to the Environmental Protection Rules? Naukovij Visnik Lisova inzenerija, Redakcijno-Vidavničij centr UkrDLTU: vypusk 14.3., p. 318-329, Lviv, 2004 (ISBN 5-7763-2435-1)
60. Šedivý, V.: Ergonomie (cvičení). Skriptum. FLD MZLU, 73 str., Brno, 2004. (ISBN 80-7157-763-4)
61. Šedivý, V., Vyskot, I.: Vliv lesa na oběhové funkce. In XIII. antropologické dny, Brno, 2004. Brno: Česká antropologie, s. 47-51, 2004.
62. Šedivý, V., Pernica, M.: Sociální percepce prostředí lesa jako podmínka správné práce s technologiemi šetrnými k životnímu prostředí. Závěrečná zpráva Výzkumných záměrů LDF MZLU 1994-2004 Trvale udržitelné obhospodařování lesů a krajiny – od koncepce k realizaci, 10 s., 2005.
63. Šedivý, V.: PC Workstation on Forestry Faculty of Mendel University. Lecture on CAES ´05 Computer Aided Ergonomics and Safety, published on CD, 6 p., IEA & TU Košice, 2005.
64. Šedivý, V., Pernica, M.: Sociální percepce prostředí lesa jako podmínka správné práce s technologiemi šetrnými k životnímu prostředí. In: J. Kulhavý, A. Skoupý, P. Kantor, J. Simon (eds.): Trvale udržitelné hospodaření v lesích a krajině – od koncepce k realizaci, s. 395-404. Brno: LDF MZLU, 2005. (ISBN 80-7157-844-4)
65. Šedivý, V.: Antropometrie a ergonomie počítačových pracovišť na LDF MZLU Brno. Referát Antropologických dnů, SAV Smolenice, Bull. Slov. antrop. spoloč. při SAV, 4 s., 2005.
66. Louda, T., Šedivý, V.: Ergonomie und Design der Kabinen der Forstmaschinen. Der Poster des Konferenz … NSR, 2006.
67. Šedivý, V.: Ergonomie a BOZP. Multimediální učenice FLD MZLU, 319 s., Brno, 2006 (on-line) URL http://user.mendelu.cz/~sedivy
68. Šedivý, V., Vandasová, D., Louda, T., Faltus, M.: Zatížení operátorů těžebních strojů a návrh provozního uplatnění získaných poznatků. Závěrečná zpráva Výzkumných záměrů LDF MeU 2005-2009 Podpora multifunkčního využívání lesů, 4. etapa Člověk v lesní výrobě, 43 str., FLD MeU, Brno, 2009.